Tradice s hlubokou historií
Nejstarší zmínky o chorobách močového ústrojí byly objeveny na počátku 20.století a vztahují se k objevu mumifikovaného adolescenta z Egypta, jenž žil před mnoha tisíci let před naším letopočtem a v jeho močovém měchýři byl objeven močový kámen.
Povědomí o močových kamenech je pak skloňováno například i v jednom z odstavců samotné Hippokratovy přísahy, etickém dokumentu, kterým se lékaři ve starověku řídili. Zajímavostí je, že sám Hippokrates ještě neměl představu
A do třetice bychom rádi zmínili perského lékaře Avicenu, narozeného v roce 980, který nejenže popsal anatomické poměry urologické soustavy, rozčlenil základní příznaky jednotlivých chorob ledvin, ale již okolo roku 1000 n.l. ve svých spisech zdůrazňoval některé bezpečné principy katetrizace, které jsou respektovány urology dodnes.
Samostatný medicínský obor
Ve 20. století se urologie vyvinula v samostatný lékařský obor. Do praxe byly zavedeny nové diagnostické a terapeutické metody. Významně se rozvinuly endoskopické a minimálně invazivní operační techniky a zlepšila se léčba nádorových onemocnění močového ústrojí.
V 21. století se urologie dále posouvá díky moderním technologiím. Mezi nejvýznamnější pokroky patří robotická chirurgie (např. využití systému da Vinci), laserové operace a cílená léčba rakoviny. Kromě onkologických diagnóz se současná urologie zaměřuje také na zlepšení kvality života pacientů, řešení problémů jako je inkontinence, erektilní dysfunkce nebo mužská neplodnost.
Péče o muže, ženy i děti
Již výše uvedená historická fakta dokazují, že urologie se nikdy nezabývala pouze problematikou mužů se zbytnělou prostatou a nočním močením.
Považujeme za důležité pravidelně veřejně osvěžovat, že urologie je dynamicky rozvíjející se medicínský obor zaměřený na močový trakt, který sestává z ledvin, močovodů, močového měchýře, močové trubice. Do kompetence urologa pak ještě patří péče o mužské pohlavní orgány.